Mama punk

Rozevlátý zápisky z běžnýho života

16. 6.

9:45

Dítě snědlo půlku receptu na cuketovej koláč. Ten koláč byl dobrej. Recept zřejmě taky.

12:02

Dneska jsem byla v knihovně. Není bezbariérová, takže jsem musela nechat kočárek dole a vydrápat se i s Dítětem do schodů. Rychle jsem proběhla k písmenu Š, protože jsem si chtěla půjčit knížku od Štiftera. Nemohla jsem ji zaboha najít. Nikdy nemůžu v knihovně najít, co hledám a pak se akorát ukáže, že neumím abecedu. Dítě v náručí začalo bručet. Rychle jsem čapla první dvě knížky, na který mi padl zrak. Na obálce první z nich byla zmrzlina a na druhý flašky. Vypovídá to o něčem?

16:45

Já čtu, bože, já čtu! Za chůze s kočárkem, protože když zastavím, Dítě se vzbudí. Ale jde to. Ta knížka se zmrzlinou se vyjevila jako skvělá volba. Úmyslně bych si ji asi nepůjčila, napsala jí bulvární redaktorka, řekla bych si, že to bude laciný jak kapsáče z pražský tržnice. Ale je to fakt dobrý. A bulváru se to vůbec nepodobá. Má to hloubku, je to dekadentní a sprostý. Jsem ráda, že mám po delší době čas na něco duchaplnýho. 

17:30

Dítě do jednoho roku věku prej nemá ochutnat cukr. To naše vylovilo z koše obal, ve kterým zbylo pár sladkejch cereálních panáčků, a vesele si na nich smlslo. Hlava mi to nebere. Ne to, že je Dítě snědlo. Ale že jsem je tam nechala a vyhodila je. Mateřství zcela oslabuje mé smysly.

19:54

Konečně jsem se dostala k něčemu pořádnýmu – koupila jsem si v drogerii pilník na nehty a pemzu a večer strávila dobrou čtvrthodinu očišťováním dolních končetin. Bože, jestli existuješ, vysvětli mi, proč jsi mi nadělil plosky hrubý jak beton, který musim pracně šmirglovat, abych je aspoň trochu zjemnila? Život není fér.

17. 6.

Dříve mě na ulici oslovovali muži a zvali mě na rande, teď mě zastavují cizí babky a komentují mi kočárek. „Vy tam teda máte pěknej bordel,“ řekne mi jedna taková a ukáže na síťku, ve který jiný matky vozí nákupy, lahve s pitím, deky a bůhví co. Já tam mám štěrk, mech a trávu. Děsně se na ni obořim. Začne couvat, ale já jí nedám pokoj a furt do ní hučim: „Komentuju vám já vašeho psa?! Nebo boty? Nebo to, co máte na hlavě? No, no?!“ Strašně mě to vytočí. Co si to dovoluje? Konečně ji nechám bejt, zajdu nasupeně za roh a podívám se na svůj kočár pozorněji. Nejhorší na tom je, že ta bába má pravdu.

16:45

Ok, mám kočár jak prase, Dítě si právě hraje s obalem od toaleťáku a Muži se pářou trenky. Byly dny, kdy jsem se snažila, abychom nepropadli úplnýmu zevláctví. Ty dny jsou pryč. V nenávratnu. Kecám, nikdy ani nenastaly. Oknem nám do bytu vletěl chroust a málem mi narazil do hlavy.

18. 6.

Je ze mě profesionální uklízečka. Vytírám chodby v našem domě. Při první šichtě jsem si na nohu vylila savo. Teď už to zvládám bez úhony. Pokaždý, když uklízím, vyjde v prvním patře ven stará sousedka v růžovym županu, huňatejch papučích a silnym cigaretovym oparu. Vypráví mi, co ten den dělala, i když se na nic neptám. Pokud přeruším její monolog nějakou otázkou, zcela ji ignoruje a plynule se vrátí k tomu, kde přestala. Vůbec nereaguje na běžný signály lidský řeči. Občas mi nezbyde nic jinýho, než ji dostrkat koštětem zpátky do bytu, aby už konečně zalezla a já mohla vytřít před jejím prahem. 

Nedávno mi ukazovala fotky, když byla mladá, pozvánku na svatbu její dcery, o který nevěděla, jak se bude jmenovat příjmením, až se vdá a taky mi věnovala košík s jahodama, za kterej obratem začala vyžadovat 49 korun. Sousedy si nevybereš.

19. 6.

11:10

Přistihla jsem Dítě, jak si pochutnává na učebnici španělštiny. Mám radost, že již v útlém věku má takovou chuť na cizí jazyky.

12:35

Šla jsem otevřít s Dítětem v náručí dolů kurýrovi, ten při pohledu na mě sklopil omluvně zrak. Až poté jsem si všimla, že mi Dítě vesele tahá za tílko tak, že mi kouká mi celá podprsenka a z ní spanile trčí kojící vložky.

25. 6.

Někdo nám zazvonil na dveře. Bylo zrovna před bouřkou, úplně temno a já se hrozně lekla. Koukla jsem se kukátkem na chodbu, nikde nikdo. Neotevřela jsem, naopak jsem zamknula na všechny západy, kdyby to náhodou byli zloději a zkoušeli, jestli je někdo doma. O pár hodin později se Muž vracel domů a našel před dveřma jahody. Ukázalo se, že nám je darovala bláznivá sousedka. Už jen čekám, kdy mě za ně zkasíruje.  

27. 6.

Celý den jsem na sobě měla své oblíbené jednoduché šaty. Večer si mě Muž zničehonic zkoumavě změří pohledem: „Ty už máš pyžamo?“

28. 6.

14:30

Často přemýšlím nad tím, jak moc mě rodičovství změnilo a co mi můj syn asi poví, až bude umět mluvit a jestli bude rebel (pevně doufám, že ano!). Jihnu, když vidím malý kluky, jak si hrajou na hřišti, pobíhaj s urvanejma větvema v ruce a v zápalu boje a hry do sebe bušej. Cejtim vůči nim tak silný mateřský city. Dřív mě děti nechávaly úplně chladnou, považovala jsem je téměř za jinej živočišnej druh. Teď jsem schopná stát jako úchylačka u hřiště školy a pozorovat ty malý raubíře, jak si hrajou. Jednou jsem se při pohledu na ně dokonce rozbrečela dojetím. Ano, jsem úplně jinej člověk a je to síla.

19:20

Bejvám tím vším hodně zmožená, ale ta láska mě nepřestává fascinovat. Dává mi sílu vydržet snad úplně všechno, i když někdy jsem na samym okraji. Nedávno jsem se snažila dohnat spánkovej deficit v parku na lavičce zmáčený deštěm. Byla ukrytá pod stromem, doufala jsem, že když začne znovu pršet, tolik mě to nesejme. Natáhla jsem se, rukou nepřestávala houpat kočárek, odspodu cejtila, jak se mi mokrý kalhoty lepí na zadek. Bylo brzo ráno, kolem prošlo jen pár lidí. Pak začalo krápat a velká kapka mi spadla přímo do obličeje. Ale mně bylo mi blaze. Chvíle ticha, chvíle klidu. Dítě spí. Ani jsem nemrkla.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s