Láska na dně kýble

Mám se na nic, ok? Tenhle víkend jsem měla strávit s holkama v Berlíně a místo toho ho trávim s kýblem u postele. Zvracim, lítám na záchod, je mi blbě, mám mastný vlasy, kruhy pod očima, v puse nechutnou pachuť, jsem slabá a pěkně nasraná.

DSC01572

Co naplat, že si plánuju, jak budu za pár dní krásná nevěsta, když mě teď můj kluk viděl zpocenou svíjet se v křečích. V mdlobách se natáhnu pro sklenici s vodou a vidim, že mi k posteli přistrčil kýbl. Měl dobrou předtuchu. Za chvíli nebudu schopná se na ten záchod doplazit.

Nejdřív se moje ego  vzpouzelo: to snad ne, přece tady před nim nebudu blejt do kýble. Ale tělo je zákeřnější a na nic se neptá, za dvě vteřiny už mi to bylo jedno a byla jsem zatraceně ráda, že tam ten škopek je. On nehnul brvou, vždycky ho odnesl, opláchl a vrátil zpátky. Dělal to naprosto přirozeně a s lehkostí, třeba jako když zalejvá kytky. Když jsem ze sebe mezi nářky vysoukala: „Děkuju“, řekl: „Prosimtě, neděkuj.“

Tyvole! Kdyby mi v hlavě zbyl prostor na myšlenky, fakt bych žasla, teď jsem se jenom klepala, potila, kroutila se bolestí. Brněly mi prsty na rukou a nohou, přestávala jsem je cejtit. Bylo naprosto zásadní dostat do mě dostat tekutiny. S obtížema jsem nazvedávala hlavu a František mi po lžičkách dával rehydratační roztok, vodu, kolu. Stejkalo mi to všechno po bradě, otíral mi ji rukou a seděl u mě hodiny a hodiny a mně bylo zle a zle.

To je tak, když chytnete nějakou nákazu, nečím se otrávíte a v pár hodinách se vám pohodovej den změní v peklo. Super čtvrtek a výbornej víkend přede mnou. Je mi líp, kýbl už je naštěstí nepotřebuju, ale stejně jsem naštvaná, teď jsme měly s holkama sedět v buse na cestě do Berlína a řešit kraviny. Místo toho jsem doma slabá jak moucha, a když se šourám přes kuchyň na hajzl, rozmáčknu kuchyňskýho mola na zdi, furt se tu množej, svině, nevim odkud.

Tohle je holt život. Když máš jiný plány, dokáže ti je doslova posrat. Co naplat. V jednom je to aspoň pozitivní. Kluk, kterej po tobě vynáší kýbl a ještě u toho vtipkuje, je fakt dobrej. Vim, že je to trochu nechutný, ale život je občas plnej sraček. Je aspoň fajn, že to ve finále lásku ještě posílí. Pokud je pravá. Tohle mě jen utvrdilo. Ta naše fakt je.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s