Kráva

Cedit krev. Přes prsty pročítat minulost. Jdu na vernisáž Alžběty Skálové, velká okna do zahrady, zastavím se před obrazem krávy. Líbí se mi, odvedla bych si jí domů. Kráva. Symbol hojnosti. Stojím tu bosa a na zemi střepy. Děsí mě, co se mi stalo, děsí mě náznaky, že se to bude opakovat. Jsme mlha v jitru. Přerostlá tráva. Luční kytka. Chci se utrhnout.

Volám k sobě bývalé milence, jednoho po druhém. Jsi nějaká…dospělejší. Změnil se ti výraz v obličeji. Hledám u nich odpovědi na otázky, které nepadnou. Nikdo neprojde sítem. Vracíme se do vlastních světů obklopených keři a bodláčím.

Muži. Otcové. Strýcové, co chovají neteře na klíně. Jejich ženy. Chtějí s nimi spát. Krouží kolem nich se sklenicí vína. Jsou náročné. Něco vyžadují. Kluci, kterým chybí matka. Ženy, kterým chybí sex. Cedíme krev. Sedíme naproti sobě, ruce před očima. Nechceme vidět. Jít na dřeň.

Kráva. Symbol klidu a stability. Oddanosti a věrnosti. Žere trávu, dává mléko, rodí telata. Slepota halí rozum. Ženy udivuje, jak dlouho vydrží lhát samy sobě. Jalovice. Mírumilovná a nenáročná. I býka překvapí, když přeskočí plot.