Kráva

Cedit krev. Přes prsty pročítat minulost. Jdu na vernisáž Alžběty Skálové, velká okna do zahrady, zastavím se před obrazem krávy. Líbí se mi, odvedla bych si jí domů. Kráva. Symbol hojnosti. Stojím tu bosa a na zemi střepy. Děsí mě, co se mi stalo, děsí mě náznaky, že se to bude opakovat. Jsme mlha v jitru. Přerostlá tráva. Luční kytka. Chci se utrhnout.

20190627_201307

Volám k sobě bývalé milence, jednoho po druhém. Jsi nějaká…dospělejší. Změnil se ti výraz v obličeji. Hledám u nich odpovědi na otázky, které nepadnou. Nikdo neprojde sítem. Vracíme se do vlastních světů obklopených keři a bodláčím.

Muži. Otcové. Strýcové, co chovají neteře na klíně. Jejich ženy. Chtějí s nimi spát. Krouží kolem nich se sklenicí vína. Jsou náročné. Něco vyžadují. Kluci, kterým chybí matka. Ženy, kterým chybí sex. Cedíme krev. Sedíme naproti sobě, ruce před očima. Nechceme vidět. Jít na dřeň.

Kráva. Symbol klidu a stability. Oddanosti a věrnosti. Žere trávu, dává mléko, rodí telata. Slepota halí rozum. Ženy udivuje, jak dlouho vydrží lhát samy sobě. Jalovice. Mírumilovná a nenáročná. I býka překvapí, když přeskočí plot.

Plavky a vdolky

V kantýně si dávám guláš se šesti, zatímco holky kolem mě drží diety a hubnou do plavek. Na oběd radši vůbec nejdou, anebo sahají jen po salátu. „To pak nemáš hlad? Kdybych si dala k obědu okurku s mrkví, za půl hodiny bych si musela dát housku se salámem,“ říkám. 

„Ale to víš, že jo. Včera večer jsem vyjedla ledničku,“ přizná mi jedna z nich. Ale k obědu jen zeleninu a dietní kolu.

65668369_2083952081909015_1804015937972600832_o

Fotil skvělej Miloš Hejný

Plavky. Kolikrát za rok si je tak vezmete na sebe? Předpokládám, že když se stydíte za svoje vnady a pořád se trápíte dietami, snažíte se odhalování na veřejnosti omezit na minimum. Nebo se po zhubnutí pár kil hrdě obléknete do dvou sporých dílů a spokojeně se promenádujete se po pláži? Opravdu jde o váhu nebo spíš o to, jaké o sobě máte mínění?

Snažím se jim vysvětlit můj náhled na věc. Je úplně na hlavu hladovět kvůli dvěma týdnům u moře. Trošku si ten život užívejte. Usadí mě, že já mám co říkat, když jsem z nich nejhubenější.

V té chvíli přestanu plýtvat energií, a když se baví o dietách, jdu si radši pro zmrzku a provokativně se jich ptám, jestli chtějí taky. Diety jsou jedna věc, a kdyby bylo potřeba, dokázala bych to taky. Tím jsem si jistá. Druhá věc je sebemrskačský sklon žen vidět samy sebe ve všem kriticky. Mám kolem sebe nádherný ženský, jejich postavy mi připadaj skvělý a ony jsou samy se sebou pořád nespokojený a neustále mluví o tom, co potřebují vylepšit. Hovory o fitku, dietách a váze jsou pro ně denní chleba.

Když mi někdo řekne, že nemusím řešit postavu, mohla bych vyjmenovat jiné věci, ve kterých nejdu ruku v ruce s mainstreamem. Třeba moje pleť. Jsem bílá, neopaluju se, denně se mažu padesátkou a chodím s paraplíčkem. Kolik poznámek na to konto už jsem obdržela! A hroutím se z toho? Ani mě nenapadne, abych se nechala ovlivnit a začala se opalovat jen proto, že tomu velí móda. Jsem s tím, jak vypadám, spokojená.

Každá jsme úplně jiná. Máme různý postavy, prsa, zadky. Nedá se zhubnout na jednu přijímanou úroveň. Nadváha není zdravá, ale pár kilo navíc je všem podle mě úplně jedno. Mnohem větší pohoda je, umět žít. Jíst každý jídlo, jako by bylo poslední. Život je tak krátkej! Nezavírejte se dobrovolně do vězení. Dejte si borůvkový knedlíky. Vdolky. Pivo. Protože holky, co počítaj každou kalorii, aniž by vyloženě musely, pak jednoho dne zjistěj, že obědvaj samy. A to je strašná škoda.

61748727_433563154135243_5769341964268863488_n

Třeba s Míšou se jí skvěle ❤ ^^, fotil Pája Janoušek