Jen tak být. O zbytek už se postará život sám

Taky vás rodiče o víkendu vyháněli z postele, když jste spali déle jak do 12? Mnoho rodin má spáče za lemply, kteří ten den nic nestihnou. Od mala jsme vedení k tomu přinášet nějaké výsledky.

P1690332

Už bydlíme dávno sami, a přesto máme někdy výčitky, když se v sobotu vzbudíme ve dvě odpoledne. Nic ten den nestihneme! A co bychom měli stihnout? Oběd nemusí být v pravé poledne, pračka v koupelně a postel v ložnici. Život není předem daná lajna, po které musíš jít. Můžeš si dělat, co chceš.

Škola je nastavená na to žáky hodnotit a srovnávat, po výborných výsledcích přímo prahne. Stanovuje laťku, a kdo nezvládá, musí z kola ven. Nejhorší jsou státnice nebo maturita, zkoušky, které neberou ohled na to, co student dělá během celého roku. Vylosuješ si špatnou otázku, nevíš odpověď, letíš.

Přesto jsme studia dokončili, získali diplom a nastalo ticho. Co teď? Vzpomínám, jak jsme se se spolužáky po státnicích neuměli uvolnit při čtení beletrie. Měli jsme pocit, že to není dost dobré, ztrácíme čas, jsme neefektivní. Připadalo nám jako něco méněcenného číst zase obyčejné příběhy a jen tak se bavit.

Znejistili jsme. Jak poznáme, že si vedeme dobře? Být svobodný není vždy lehké. Milion možností co dělat, kudy se vydat. Jak si vybrat? Pro co se rozhodnout?

Možná jsme si našli náročnou práci s přísným šéfem. Plníme jeho rozkazy, máme přidělenou zodpovědnost. Někdy pracujeme až moc, protože být přepracovaný a nestíhat je teď taky trochu v módě. A hlavně pak nemusíme zůstávat sami se sebou.

To je právě to, co často nesvedeme. Když jsme sami, v hlavě se nám začnou vynořovat zvláštní myšlenky. Abychom je zahnali, pokračujeme v tom, k čemu jsme celý život vedení – zaúkolujeme se sami. Všechno stíhat, všechno znát, všude být.

Jednou jsem jela v tomhle rytmu, utíkala od aktivity k aktivitě a pak jsem se najednou zarazila. Co to dělám? Baví mě to vůbec? Jsem tohle vážně já? Dokážu si nestanovovat na každý den tisíc úkolů, které musím plnit? Nesrovnávat se?

Nový rok je dobrá příležitost k tomu se zastavit. Pravdivě a s upřímností nahlédnout na sebe sama. Na co mám chuť? Co se mi líbí a při čem je mi dobře? Co se mi chce?

Neexistuje žádný soudce, který mě bude kárat za to, že jsem něco nestihla nebo nedokázala. Už jsem dospělá a školu mám za sebou. Nemusím se rozhodovat podle toho, co by se mělo. Někomu něco dokazovat. Čekat na pochvalu. Jsem svobodná. Hlavní hrdinka příběhu, který sama píšu.

Do nového roku přeju všem ve volných chvílích zapomenout na výsledky. Uvolnit se. Vnímat vlastní pocity. Vybírat si podle chuti. V klidu jen tak být. A o zbytek už se postará život sám.