Začátek i konec všeho

Proč na bolest nahlížíme jako na něco, co v našem životě nemá místo a musí co nejrychleji zmizet? Přirozeně, že nikdo nechce trpět. Těžkým životním zkouškám se ale v životě nevyhneme. Neberme je jako křivdu. Mohou nás posunout a nasměrovat k něčemu mnohem hlubšímu.

Adriena Šimotová píše v září 1945 ve svém deníku: „Přála bych si, ale bojím se toho, abych dostala do svého výtvarnictví nějakou ránu, která mi teprve ukáže, jsem-li silná jí vydržet. A znovu si pak ozřejmit pravdivost svého počínání.“ Psychiatr Řiháček dodává „Různá trápení k životu patří, mají nějaký smysl, pomáhají nám růst.“

Bolest posiluje. Viděla jsem umírat svýho kluka. Byla jsem u jeho těla, když byl v kómatu, viděla jsem, jak se nehýbe, jak už sám ani nedýchá, nic neříká. Mám ten obraz před očima.

Ten okamžik. Mezní situace. Začala se mi vyjevovat hloubka a vážnost věcí. Nezvratný ponor do nejnicotnější sféry. Je to jako pohled do ohromné propasti, průlet vesmírem, uvědomění si něčeho ohromnějšího, než je člověk sám.

Stojím nad jeho popelem. Tak blízko, nabírám ho na lopatku a sypu do země. Nemohu se vzpamatovat. Strach. Neuvěření. Šok z toho, jak rychle se může člověk proměnit v prach. To snad ani není možné! Dlouho jsem to nedokázala vstřebat. V ten moment jsem měla pocit, že jsem se snad ocitla v nějakém sci-fi filmu, že to je zlý sen. Přitom to byl jen opravdický život.

Dnes jsem ráda, že jsem mohla být tak blízko. Byla to rána, která mě proměnila. Úder, který mě vytrhl z naivních představ, že mladí lidé neumírají. S pokorou skláním hlavu nad sílou života i smrti, kterou my, lidé, často neovlivníme.

A stejně jako Adriena Šimotová, které zemřel manžel a syn, i já žiju z té smrti. Byla pro můj vývoj naprosto zásadní. Rozmělnila můj život i osobnost v prach. Znovu jsem vše musela vytvořit. Propadla jsem zoufalství, prožila velkou bolest. Došla jsem na samý okraj vlastního nitra. Byl to začátek i konec všeho, co jsem byla já.

Tobě
Adriena Šimotová

Stále ještě žiji z tvé smrti
protože ona byla
začátek i konec všeho
co jsem byla já

Stále ještě žiji z tvé smrti
odpusť
můj podíl na tvé cestě k ní
byl tak malý –
Přesto můj doprovod
byl to nejlepší
co v životě jsem dala

Stále ještě žiju z tvé smrti
protože ona byla nultý rok
od kterého se začalo znovu počítat

Stále ještě žiji z tvé smrti
protože ona byla měřítkem
jímž poměřuji vše
skrze ni jsem pochopila lásku
(tak bezmeznou, tak krajní)

IMG_0566

Citace:

Šimotová, A. Hlava k listování, 2nd ed.; Nadační fond Adrieny Šimotové a Jiřího Johna: Praha, 2016.

Kutek, L. Účinnost psychoterapie se vyrovná lékům. Pomoct může i při životním „záseku“, říká Tomáš Řiháček. ČT 24 [Online] 2018. https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2554684-ucinnost-psychoterapie-se-vyrovna-lekum-pomoct-muze-i-pri-zivotnim-zaseku-rika-tomas (accessed Sept 13, 2018).

Na pokraji

Chodila jsem s lahví po městě. Bavila se s cizíma lidma. Všem lhala. Jsem poslední jinovatka. Slunce, co nevyjde. Jsem tisíc hvězd pro jednoho, komu to nestačí. Mlčim jak hrob.

Tohle je nádech, tohle výdech, tohle odpočinek, říkali mi. Neměla jsem nic. Jen touhu cejtit život. Pohublá šelma, vyčerpaná, v nebezpečí. Poslední pulsování srdce, který se nechce vzdát. Na pokraji.

Nechte mě, musim jít, mám posledních pár hodin, za rohem číhá konec. Sevření, strhnutí, silnej proud. Co koukáš? Nikdy jsi nebyl na konci? Mám hlad a žízeň. Nic mě nezastaví. Kdo jsem? Co ze mě zbylo? Prázdnej vykotlanej pařez, pustá planina. Poslední vzdech. Sníh, co hned roztaje. Můj pád.

Pomodli se, otevři víno, zapomeň na všechno špatný. Vymysli si novej život. Tvrď, že to bylo zlý. Teď bude dobře. Uvěříš tomu. I když se budeš probouzet vprostřed noci a zvracet všechnu tu tíhu a bolest. Až v tobě nezbyde nic. Tohle je tvůj boj, kterej nikdo nepochopí. Nikdo ti ho neulehčí. Musíš tím projít. Sama.

Nevzdáš to. Vždycky se znovu zvedneš. Pustíš na sebe sprchu, oblíkneš se, vysušíš si vlasy, vyrazíš ven. Koupíš si víno, cigára, budeš se toulat a mluvit si pro sebe, psát a chtít všechno smazat. Bože, to svědomí! Tisíckrát ještě spadneš a odřeš se do krve. Časem ale nikdo nepozná, čím jsi prošla. Budeš silnější než předtím. Odhodlaná jít za tím, co chceš. Jednoho dne všem ještě ukážeš, co je v tobě.

20180907_185904[1]-001