S klukama na cestách

Na trhu kupuju ovoce, vždy nabízím klukům a Pavel pokaždé odmítne se slovy: „Tolik vitamínů, blázníš?! To ne!“ Ovoce tedy jím jenom já.

Kluci básní v jednom kuse o mase. V Tbilisi objeví řetězec Wendy´s a musí tam za každou cenu jít na Burgra. Několikrát.

V horách se všichni po pár dnech toužíme umýt, ale do ledové řeky chodím nakonec jen já a ještě mě mají za blázna, že si v ní myju i hlavu.

Kluci se zásadně nemažou opalovacím krémem. Na moje pobídky nedbají. Začnou až ve chvíli, kdy mají do ruda spálenou kůži.

Když se dozvíme, že do hor vede jedna z nejnebezpečnějších cest na světě, kluci jásají, zatímco já omdlívám hrůzou.

Kluci zařizují taxíky, navigují, plánují trasy. Já se kochám.

Kluci si dávají každou půl hodinu cígo. Já brblám, že musejí pořád tolik kouřit.

Když se rozhodujeme, kam na jídlo, kluci chtějí „nějakej zaplivanej fastfood“  a já chci „nějakou hezkou restauraci“. Najdeme něco mezi tím.

Pavel v jednom městě vybere hostel, kde stojí jedna noc v přepočtu deset korun. V hostelu nebo spíš ubytovně bydlí jeden host. Spíme všichni v jednom pokoji na postelích, které vypadají, že jsou vyrobené z kusu rezavého plotu.

Po dvou dnech v horách mi nesmrdí boty, což kluci absolutně nechápou.

Kluci mají zásadně jen jeden zapalovač a většinu času tráví tím, že ho hledají a dohadují se, kdo ho měl naposledy.

Kluci se celý den, možná i dva, smějou nějakému vtipu z Family Guye, což nesleduju.

Já se celou dobu směju zas knížce, kterou neznají oni.

Smějeme se spolu dohromady. Situacím, do kterých se dostáváme, historkám, co si vyprávíme. A ze všeho nejraději sami sobě.

kluci

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s