Jistá smrt v horách

Vyrazíme do Gruzie do hor. Večer seběhneme do údolí, rozděláme oheň, na obzoru se začne blýskat. Blíží se bouřka. Řeknu Františkovi, že se bojím. Odpoví mi, že nemám čeho. Upozorním ho, že mě to neuklidnilo, vydám se k našemu stanu a zahrabu se do spacáku. Zírám do tmy, kterou čím dál častěji ozařují blesky. Rozprší se. Do stanu přiběhne František, zapneme vchod, ležíme. Můj strach se stupňuje. Obejmu přítele a ten mi rukou překryje obličej tak, abych neslyšela hromy, neviděla blesky a pokud možno brzo usnula. Bohužel v takovém sevření nemohu ani dýchat, a tak je spánek nereálný.

František podle rozestupu mezi bleskem a hromem počítá, jak je bouřka daleko. Řekne mi, že se vzdaluje a brzy bude po všem. Výpočtu důvěřuji, nicméně bouře trvá ještě další dvě hodiny. Vítr lomcuje stanem. Zeptám se, co se stane, když nám ho bouřka zničí. Odpoví, že nezničí. Nemám, co na to říct, a tak mlčím. Provazce deště dopadají na plachtu, jeden hrom za druhým, blesků je tolik, že nepotřebujeme baterku. Už ani nevím, jak se mi podaří usnout, ale v duchu se ještě pomodlím, aby v případě sežehnutí bleskem byla má smrt co nejrychlejší.

Ráno mě probudí táhlý hluboký skřek nějakého zvířete. Posadím se a vytřeštím oči. „To je určitě medvěd,“ zašeptám. František pokrčí rameny: „To klidně může bejt.“ A spí dál. Chci vědět, co budeme dělat?! On dál oddechuje a mně dochází, že žádný plán nemáme. Propadnu panice. Seberu poslední zbytek odvahy a otevřu stan, abych zjistila, jak je ta krvelačná bestie blízko a kolik času do konce nám ještě zbývá. Místo medvěda zahlédnu na stráni stádo bučících krav.

Z druhého stanu začne stoupat kouř. Někdo už ty děsy přírody zřejmě nevydržel a jako tibetský mnich se upálil na hranici. Brzy zjistím, že si náš kamarád Pavel ve stanu zapálil cígo. Vykoukne hlava, pozdravím ho a chystám se mu oznámit poslední myšlenky před skonem, které mě v noci napadaly. On ale nadšeně řekne: „Já tak miluju bouřky! To bylo fantastický!“ Nevěřícně zavrtím hlavou. Dojde mi, že vůbec nevím, s kým jsem se to vydala na cesty. Trochu se mi sice uleví. Unikli jsme totiž bouři, medvědům a tudíž jisté smrti v horách. Jenže podaří se to i příště?

P1340789

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s