Plodný to den

Na kolaudačce ségry mýho kluka pobíhaj caparti. Jde mi z toho hlava kolem. Berou do rukou řízky, chipsy, olivy. Jídlo na dětech. Děti v jídle. Se skleničkama od vína se motaj kolem stolu. Je sedm a vypadá to, že nejvíc opilý jsou právě ony. My sedíme střízlivý na židlích a bedlivě je pozorujeme. Vyplazujou jazyk, křičej, smějou se. Maj naší pozornost. Maj všechno. Když se dobrodružně vrhaj s vidličkou do zásuvky, strhneme je na stranu jako v akčním filmu. Taky se můžeme svlíknout a vymáchat se v bramborovym salátu. Nechat se probít elektrickym proudem. Ale to by bylo už jedině trapný. Naše dětství je v prdeli.

Probudim se ráno na gauči a první, co uvidim, je roztomile učesaná dvouletá Alžběta, jak nakukuje zvědavě do pokoje. Po chvíli už zase skáče. Tancuje. Povídá si. A já – rozcuchaná, s kocovinou a rozmazanejma očima se cejtim jak čtyřicetiletá alkoholička. Obdivuju Simču, matku dvou dcerek, která šla spát bůhví v kolik – rozhodně o x hodin později než já – a už čiperně ohřívá mlíko, vylejvá nočník, oblíká bundičku a jde se ven. Já se akorát tak domotám do sprchy, udělám si čaj a to je vše, čeho jsem schopná. Když nahoře v patře uslyšim dětskej pláč, vzpomenu si, že si musim vzít prášek. Docela vděčně zapiju antikoncepci a jsem ráda, že jedu domů, kde nikdo neni a je tam klid.

Vyčerpalo mě to natolik, že prospim celej den. Večer mám jít na Signal, ale jsem hotová. Píšu Týně. Posílá mi fotku. Stojí před hospodou, v ruce sklenku, na zádech v nosítku Adama. Celej den řve, má dost. Nedivim se. Já byla mezi dětma pár hodin a budu z toho vyřízená ještě tejden. A to ani nebyly moje. Znova a znova skládám matkám hold. Makaj jak blázni. Nezastaví se. Uklízej, vařej, nakupujou, vychovávaj. Superhrdinky.

Řikám si, jaká je to pohoda, tohle zatím neřešit. Bejt volná. Dělat si, co chci. O porodních bolestech nic nevědět, a tak nemít na co zapomínat. Spát dlouho. Studovat, pracovat, cestovat. Nikoho neuspávat. Pařit do rána. Druhej den nemuset číst nikomu pohádky. Ale oukej. Třeba mi to jednou nebude tolik vadit. Přenést svou pozornost na výchovu potomků. Potlačit svoje radosti, zájmy, ego. Přizpůsobit se. Šetřit prachy. Kupovat drahý dětský botičky. Botičky pro maminku už totiž nebudou na prvním místě. Možná to jednou bude hezký. Starat se. Bejt tu pro ně. Smát se tomu, co dělaj. Radovat se z toho, co se učej. Vztekat se z toho, jak pruděj. Mít zkrátka jídlo na dětech. Děti v jídle. Mít děti.

P1190856-001

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s