Sama

Jsou dva druhy samoty. Jedna, který se děsim, ze který mi je smutno. Kdy všem volám a radši se hned sbalim a odejdu na vlak a jedu tři hodiny z města pryč, jen abych nemusela zůstat sama v bytě. Je to stav, ze kterýho mám hrůzu, kterej mě straší, ze kterýho brečim a nechci ho. Temnej, černej, ponurej. Je v tom strach a opuštěnost a ztracenost a slabost. A nevidím z toho cestu ven.

Pak je druhá samota. Ta hezká. Kdy mě to baví. Ze který se raduju. Nikdo mě nepozoruje. Dělám si, co chci. Jen pro sebe. Svoboda. Volnost. Uvařim si dobrou večeři. Jím pomalu. Říkám nahlas: „Mmm to je dobrý!“ Pak si dám dezert. Pustím nahlas oblíbenou písničku. Tancuju po bytě. Dělám na sebe obličeje do zrcadla. Dám si dobrý olivy. A oříšky. A čokoládu. Podívám se na film. Zavrtám se do peřin. Zajdu do kina. Na výstavu. Jen tak do baru na drink. Učešu si vlasy, oblíknu fajn šaty. Koupím si kytku. Tu nejhezčí. Usmívám se. Slavím, čtu, píšu, dělám koláže. Naleju si skleničku. Popíjim a koukám při tom z okna. Sama. A ráda.

Chtěla bych, aby převažovaly ty chvíle, kdy jsem sama se sebou a nikoho v tu chvíli nepotřebuju. Kdy zaženu zlý myšlenky. Udělám si radost. Jsem spokojená. Nesklouznu do několikadenního splínu, ve kterym se pak odevzdaně trmácim. Zopovědná za svůj vlastní klid. A i když mi to někdy nejde, tak si za to nenadávat. Mít se ráda, i když se občas vztekám jako dítě a chci, aby mě někdo vysvobodil. V tom momentu totiž nevidim, že to za mě nikdo jinej neudělá. Kdo s tim může hnout, jsem jenom já sama. Přeju si být sama sobě tou nejlepší společnicí. Nesnažit se utíkat. Jednoduše si to naplno s láskou užívat.

P1680733

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s