Šílený léto s Adamsem

P1320549-001Zet se natáhne pro cigaretu, ona pozdvihne obočí: „Cígo v posteli?“

„Je to snad tvoje postel?“ odvětí Zet. Laura udělá dlouhé chmm a převalí se na záda.

Není to postel ani jednoho z nich, patří Billovi. Klukovi, se kterým Laura tři roky chodí a tři roky ho podvádí. Bill se zase někde přendal a teď mu v nemocnici čistí játra, jak už se stalo mnohokrát.

„Vezmeš mě večer do kina, Zete?“ zeptá se Laura a roztomile zamrká. Zet se na ni otočí, v ruce mobil, světlo z něj mu ozařuje obličej.

„Dneska je box, jdem k Frankovi.“

„Achjo,“ pozvdechne si Laura, překlopí hubené nohy dolů na podlahu, protáhne se. Přejde k zrcadlu. Prohlíží si v něm svůj malý zadek, malá prsa, nakrátko ostříhané vlasy. Předkloní se blíž, otře si z koutku úst zbytek rtěnky. Pohlédne na Zeta, odklepává popel do skleničky na stolku, civí do telefonu, prstem bloudí po displeji.

„Zete?“

„Hm?“

„Miluješ mě?“

Nechápavě se na ni podívá. „Co zase chce?“ napadne ho.

„No tak jo nebo ne?“ dožaduje se Laura odpovědi. Stojí před ním, ruku v bok.

„Lauro, co ode mě chceš?“

„No já jen až se Bill vrátí a bude zase naštvanej, že nemá žádný matro…“

„Hele, tak do toho mě netahej jasný,“ odbyde ji.

„No, já jenom abych mu neřekla, jak jsme si to tady rozdávali, zatímco byl pryč.“

„Vo co ti kurva jde?“ vyjede na ní, naštvaně típne cigaretu, odhodí mobil stranou a vstane. Laura si hraje s pramenem vlasů a špulí při tom rty.

„No, co by? Jen že bys mohl Billovi trochu pomoct, když už šukáš jeho holku.“

„Ty si fakt magor, to snad není možný,“ Zet se natáhne po kalhotách, obléká se.

Laura se usmívá: „Tak, vezmeš mě do kina? A cestou něco seženem? Pro nás a pro Billa?“ řekne Laura, přejde ke stolu a natáhne se po lahvi s vínem. Naleje plnou sklenici a vrátí se zpátky k Zetovi. Nabídne mu.

„Lauro, proč všechno tak komplikuješ, do háje?“ odstrčí ji pryč, až trochu vína vychrstne na podlahu.

 „Protože tě miluju,“ řekne a postaví sklenici na stůl.

„Jo a miluješ taky Billa a Franka a Sida…?“ natáhne si Zet triko.

„Sid je mrtvej.“

„No a co, miluješ ho i po smrti.“

Laura se dá do smíchu: „Zete ty jsi ohromnej, já tě fakt žeru,“ chce se k němu přiblížit a políbit ho.

„Ne, nejsem úžasnej, a ty si vážně mimo Lauro. Mám tě rád, ale…“ Laura se mu přilepí na rty, rukou mu začíná rozepínat poklopec.

„Nech toho,“ vypraví ze sebe napůl naštvaně a napůl unaveně. Odtrne ji od sebe, už na ní nemá náladu. Ale to Laura nikdy nepochopí. Dál se na něj směje jako dítě, dál by mu ho kouřila, dál by chtěla předčítat pohádky. Někdy se ptá sám sebe, co má ta holka sakra v hlavě.

Laura se posadí na postel, přehodí spořádaně nohu přes nohu a poslušně se na něj podívá. Usmívá se jako školačka v první třídě. Zet naštvaně hledá ponožky a těší se, až bude z tohodle doupěte pryč.

„Takže nepůjdem do kina, už se spolu ani nikdy nevyspíme, miláčku? Budu smutná, moc smutná kočička.“

„Tak buď,“ dívá se pod postel, mezi plechovkami od piva a kapesníky najde svou botu. Když se narovná, vidí Lauru, jak má v ruce jeho telefon. Vytřeští oči.

„Dej to sem!“ zakřičí na ni.

Laura se zasměje a vyskočí: „Nedám!“ Dřív než ji stihne zadržet, už je s telefonem v koupelně a rychle se tam zamkne.

„Takže komu můžu napsat, že máš rád mladý holky, Zete?“ kříčí na něj přes dveře.

„Lauro!“ Zet lomcuje klikou. Vaří se v něm krev.

„A komu můžu říct, jak rád celou noc smažíš a sázíš na boxery?“

„Ty děvko,“ syčí Zet, opírá se do dveří, po čele mu teče pot. V hlavě mu víří nadávky, nesnáší ji.

„A komu….“ začne si Laura vymýšlet vysokým hláskem něco dalšího.

„Přestaň!“ zařve. Opře se hlavou o dveře a zavře oči. Vydechne: „Dobře, půjdem do kina.“

Laura si v koupelně vesele poskočí. „A seženem dobrý matro pro mě a pro miláčka?“ zeptá se sladce.

„Jasně,“ odvětí Zet rezignovaně.

„A zůstaneš se mnou ještě jeden večer, dokud se Bill nevrátí?“ ptá se dál.

„To víš, že jo,“ řekne Zet, kroutí hlavou a obrátí oči v sloup. „Proboha proč?!“ zeptá se sám sebe.

„A budeš mě milovat?“

„Nejvíc,“ odpoví skrz zaťaté zuby a lehce při tom udeří dlaní do zdi.

Dveře se odemknou, Laura vejde spokojeně do pokoje. Vítězoslavně podá Zetovi telefon a praví: „Tak šup, oblíkat, za chvíli dávaj Šílený léto s Adamsem,“ řekne a políbí ho přitom na tvář. Zet drtí mobil v ruce, přejde ke stolu, popadne sklenici s vínem a celou ji do sebe obrátí. Zkřiví obličej: „Bože, to je nechutný víno.“

Laura si začne natahovat silonky. „A už tady prosím tě nekuř, to se fakt nedá,“ dodá ještě. Zet na ni jenom kouká a vrtí hlavou. Pomalu ho zaplavuje nenávist. Jestli Billovu holku dnes večer nezabije, tak poprosí Billa, ať to udělá co nejdřív sám. Na jazyku mu doznívá trpkost vína. Mlaskne. Chvíli si jí měří pohledem. Nechápe, proč sebou nechává tak mávat. Najednou má chuť jí ublížit.

„Víš co, kočičko? Možná ti udělám takový kino tady doma,“ řekne potichu a přiblíží se k ní blíž. Laura znejistí. Zet jí chytí za vlasy: „Prdel si ze mě dělat nebudeš, jasný?“ Laura vykřikne. „Jestli chceš nějaký šílený léto s Adamsem, tak tady ho máš mít.“ Dovleče ji zpátky do koupelny. Prostě ji tu nechá, ať ji tu Bill takhle najde.

„Au, miláčku to bolí, neblbni přece,“ žadoní vystrašeně Laura.

„Buď zticha!“ okřikne ji. „Nejsem žádnej tvůj miláček, jasný?“ už toho má dost. Proč by si z něj měla  tahle zvrácená ženská dělat srandu?

Laura má strach. Zetovi se v očích zračí zlost. Rozhlíží se kolem. Čím by jí tu sakra mohl přivázat? Co by jí mohl udělat, aby od ní měl pokoj?

„Zlato, tak dobře, beru zpět, nepůjdem do kina, jdi klidně na box,“ obrací Laura.

„Pozdě. Už jsi mě nasrala dost,“ řekne a odhodí ji na podlahu, až se Laura udeří hlavou o roh vany.

„Au!“ vykřikne. Do očí se jí hrnou slzy.

Zet se rozhlíží po místnosti. Obraz se mu trochu rozmazává. Najednou se musí opřít rukama o umyvadlo, dělá se mu špatně. Potí se.

„Ty jedna…co to sakra…“ motá se mu jazyk. Laura ho pozoruje, rukou se drží za hlavu. Zet přerývavě dýchá, chytne se za břicho. Laura pomalu vstane, na tváři se jí opět zrodí úsměv milované holčičky. Pohladí Zeta po zádech: „To bude dobrý,“ řekne konejšivě.

„Ty mrcho!“ stačí Zet ještě říct. Obracejí se v něm vnitřnosti. Začne zvracet.

Laura odejde z koupelny, hladí si bouli na hlavě a začne si tichounce prozpěvovat. Podívá se na hodinky. Za třicet minut mu zavolá sanitku. Stejně jako před pár dny Billovi. Vezme lahev se zbytkem otráveného vína, vyleje ho do výlevky v kuchyni. Zatímco se Zet dáví, prošacuje mu bundu. Vytáhne peněženku, bankovky si zastrčí za punčochy. Vezme mu telefon, vyhledá leteckou společnost, z jeho kreditky si koupí letenku do Canberry. Už se tady s těmi magory nebude trápit. Nikdo z ní děvku dělat nebude. Podívá se zpátky na Zeta. Svíjí se v bolestech na zemi. „Kretén,“ pomyslí si. Oblékne si sukni a tílko, obuje podpatky, zkontroluje účes. Zet za ní něco nesrozumitelného volá. „Tak já ti zavolám rychlou, jo, brouku? Měj se tu krásně,“ pošle Zetovi vzduchem polibek. Zatímco vytáčí záchranku, hodí po Zetovi prázdnou peněženkou. Ještě si rtěnkou zvýrazní rty. Mrkne na sebe do zrcadla a pak nerušeně vyjde z bytu ven. Ve chvíli, kdy k domu přijíždí blikající sanitka, mávne rukou na projíždějící taxík. Zemřít Zet zrovna nemusí, ale menší peklo prožít může, říká si, když míří na letiště. Až budou Zetovi pumpovat žaludek, už bude na cestě do Austrálie. Možná mu ještě pošle pohled. Ale jedno ví jistě, ani Bill, ani Zet už ji v životě neuvidí.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s