Když se žení házenkář

O víkendu jsem byla na svatbě. Ženil se Františkův kamarád z házené. Těšila jsem se, že poznám kamarády házenkáře, o kterých jsem už mnohé slyšela. Jak mi brzy došlo, všechny již tak dost zběsilé příhody, které se ke mně donesly, byly jen slabým odvarem. Za ten večer jsem vyslechla velké množství příběhů, které končily všemožnými úrazy, rozmláceným nábytkem či nocí strávenou na záchytce. Dojem z toho mám takový, že házenkáři jsou opravdu veselá kopa.

Jako první mě zaujalo, že ženich pracuje jako bachař na Pankráci. Za svědka měl jít jeho kamarád, který bohužel den před tím ztratil všechny doklady, a tak musel jít někdo jiný. Další ze svatebčanů Víťa byl po operaci ucha, neboť se před týdnem opil, pronesl něco nevhodného na účet jednoho z přítomných, ten mu dal facku a protrhl mu ušní bubínek. Nejenže vypadal se stehy kolem ucha jako Frankenstein, měl ho navíc plné zaschlé krve a vůbec na něj neslyšel. Po pěti minutách, co jsem tyto sportovce poznala, už jsem se ani tak nedivila, proč se František po minulém srazu s nimi vrátil s boulí na hlavě.

Obřad se odehrával v kostele, ačkoli ženich není věřící. Bral si roztomilou blondýnku, jejíž otec předčítal z bible a vypadal jako John Lennon. Oddával je kněz původem z Polska. Chvílemi mu nebylo vůbec rozumět. Možná je to dobře. Dvojice všechno odkývala, i když si myslím, že by občas uvítali tlumočníka. Prstýnky, polibek, to podstatné proběhlo. Když novomanželé odcházeli z kostela, házenkáře napadlo, že by na ně místo rýže mohli házet míči. Naštěstí je neměli při ruce, tak jsme všichni bezpečně odkráčeli ven.

Veselka pokračovala odpoledne ve Vršovicích. Vítek neslyšící na jedno ucho se nás neustále tázal, co jsme říkali. Neslyšel ani sám sebe, ačkoli stále něco vyprávěl. Já seděla vedle něho a bohužel slyšela všechno. V tombole kluci od našeho stolu, u kterých jsem pochopila, že všichni fandí Spartě, vyhráli balík bonbonů Slavia. Včas jsme je spolu s ženichem zachránili před zapálením a věnovali je dítěti, které se tvářilo, že mu Slavie nevadí.

DJe dělal další házenkář. Na baru, kde se hrálo, bylo horko, a tak většina lidí seděla venku. Na parketu tancovaly hlavně děti. Čím víc byl DJ opilejší, tím intenzivněji nás přemlouval, ať jdeme dovnitř, že to tam žije. Moc se nám nechtělo. Občas mě vyzval k tanci a energicky se mnou smýkal sem a tam. Třetí tanec jsem již musela odmítnout, neboť se mi točila hlava.

U stolu jsem seděla jediná dívka mezi dalšími pěti muži, a tak se cítím po celovečerním poslechu velmi obohacena. Víťa v rekordním čase zaznamenal obrys spodního prádla nevěsty rýsujícího se pod jejími večerními šaty. Prý kdyby tu neměla svého otce Johna Lennona, jistě by si vzala jiné, menší kalhotky. Komentoval postavu každé dívky, která se mihla kolem, nevynechal ani osmileté holčičky. S nadšením mi vypověděl historky o mém příteli, které doufám, že zase brzo zapomenu. A na závěr se rozčílil, že pokud se všichni jeho přátelé ožení, bude všechno v prdeli.

Večer plynul, ohluchlý Vítek odešel domů, DJ se vlnil u mixážního pultu a dalšímu tam chyběly nezadané ženy. Když jsme odcházeli, dostali jsme jako výslužku košík svatebních koláčků. Nedivila bych se, kdyby byly s trávou. Vystoupali jsme po schodech, kdosi za námi volal, že nás miluje a my nasedli do taxíku, kde před tím nějaké Rusky vylily víno na sedačku. Na závěr jsme si užili cestu noční Prahou s alkoholovými výpary zdarma. Svatba to byla moc hezká. Přeji novomanželům jen to nejlepší. Jen si říkám, pokud kývli v kostele na to, že budou vychovávat děti podle bible, ať je snad raději nedávají na házenou.

P1320519

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s